Gorbunov

Prototypy „odlehčeného" LaGG-3 (počátek roku 1942) Gorbunov dostal počátkem roku 1942 příkaz, aby v Tbilisi, kam byl závod NQ 31 evakuován, vyzkoušel a vylepšil výkony stíhačky LaGG-3, s cílem dosáhnout splnění původních specifikací. Měl po ruce motor M-105PF, ale kvůli odlehčení konstrukce musel letadlo „ořezat": výzbroj tvořil kanón MP-20 v ose vrtule, který byl lehčí než ŠVAK, a dva synchronizované UBS pod krytem motoru. Palubní vybavení bylo omezeno na nejnutnější minimum. Na konstrukci draku se mu podařilo ušetřit nějakých 30 kg použitím méně „nasyceného" dřeva na ocasní plochy. Gorbunov provedl tyto změny na letadle LaGG-3, s. č. 2444. Stroj nyní vážil 2.865 kg, tedy o téměř 200 kg méně než standardní LaGG- 3, vyráběný závodem NQ 21. V té době Gorbunov téměř denně navštěvoval plukovníka E. Kondrata, velícího důstojníka stíhacího pluku z Taganrogu, který cvičil nové piloty na LaGG-3, a přesvědčoval ho, aby u svého pluku otestoval „odlegčennyj" neboli odlehčený prototyp LaGG-3 (nebylo mu přiděleno žádné písmeno označující verzi nebo speciální označení). Zkoušky odhalily, že se letadlo ovládá lépe, ale jeho nejvyšší rychlost se ustálila na 564 km/h ve výšce 3.900 m; létal tedy stejně rychle jako LaGG-3, vyráběný začátkem roku 1942. Program však naneštěstí skončil tragédií. V. Guzin zkoušel s letounem střemhlavý let a v okamžiku, kdy zahájil jeho vybrání, se trup letadla rozlomil vedví. Guzinovi se nepodařilo letadlo opustit a nakonec zahynul v jeho troskách. Ukázalo se, že méně nasycené dřevo je mnohem slabší, než Gorbunov předpokládal .Max. rychlost: 554 km/h ve výšce 6.500 m Praktický dostup: 9.500 m Dolet: 655 km

Suchoj

Předběžná studie a nedokončený prototyp bez označení s motorem M-71, založený na Su-6 (únor 1942) předpoklady. 25. února 1942 (podle některých zdrojů až 27. února) představí Suchoj tehdejšímu náčelníku Nil WS P. I. Fjodorovovi předběžnou studii přepadové stíhačky, založené na bitevním letadle Su-6 s motorem M-71F, s nízko položeným samonosným křídlem a pancéřovanou kabinou s odklápěcím krytem. Impulz pro vývoj takto těžce opancéřovaného letadla (pancíř vážil téměř 135 kg a jeho tloušťka se pohybovala mezi 8 až 12 mm) přišel od zkušebního pilota P. M. Stěfanovského. Ten ve své hodnotící zprávě k bitevní verzi doporučil vývoj provedení, vyzbrojeného dvěma 37mm kanóny, schopného zachycovat německé bombardéry Ju-87, Ju-88, He-111 a Fw 200. Předběžná studie však počítala pouze se dvěma 23mm kanóny SVAK nebo VJa (160 nábojů) zamontovanými do křídla a synchronizovaným 12,7mm kulometem UBS na motoru (330 nábojů), přičemž kanóny NS-37 nebo Š-37 by byly mnohem vhodnější. V rámci sekundární podpůrné úlohy mohl letoun nést 200 kg pum nebo šest neřízených raket RS-82 (nebo RS-132). Palivová nádrž byla umístěna v trupu a olejový chladič se nacházel ve střední části křídla. Když nadřízené orgány předběžnou studii prostudovaly, dospěly k názoru, že teoretické výkony stroje jsou pravděpodobně horší Dodatek: Dvoumístná verze, k níž byly u ruském i západním odborném tisku uveřejněny dva druhy plánů, zůstává zahalena tajemstvím. První typ odpovídá „Spárcena jejíž palubě zahynul Stankevič, ten druhý skutečně předvádí dvoumístnou verzi, bezpochyby LaGG-3UTl. Jiné zdroje však hovoří o tom, že byl postaven pouze jediný prototyp a „Stankevič zahynul v něm“. než u Polikarpovova 1-185 s týmž motorem (třebaže to vypadalo, že motor M-71 je pro tuto úlohu jako stvořený) a kadence palby kanónu VJa je na přepadovou stíhačku příliš nízká. Odborníkům se však především zdálo, že stroj je pro zachycování byť i pomalejších nepřátelských letounů příliš masivní. Předběžná studie byla 11. července 1942 A. I. Repinem zamítnuta i navzdory tomu, že se Suchoj již pustil do stavby prototypu. Práce byly ihned zastaveny a celý projekt „pohřben Technické specifikace Rozpětí křídla: 12.11 m Max. rychlost: 602 km/h Délka: 8.85 m ve výšce 6.000 m Plocha křídla: 22,5 m2 Praktický dostup: 8.400 m Hmot. prázdného letounu: 2.967 kg Dolet: 760 km Max. vzletová hmotnost: 3.775 kg

Lavockin

LaGG-3-37,34. série (počátek roku a prosinec 1942) vypadá to, že jej převzal Lavočkin anebo mezi oběma muži došlo alespoň k nějaké formě spolupráce, kterou mohl zprostředkovat Alexejev. Úsek motoru a jeho aerodynamický kryt, umístění vzduchového kanálu ke kompresoru sériově vyráběných „Lavočkinú“ La-5 se totiž velmi podobaly Gor- bunovovu prototypu LaG-5 a toto zvláštní označení se často objevuje i v hlášeních z výroby prvních sérií. Dodatek: Většina dokumentů o přestavbě LaGG-3 na La-5 již Gorbunovůu LaG-5 nezmiňuje. V několika málo zdrojích se však zmínka o Gorbunovově přestavbě objevuje a označení LaG-5 lze nalézt i v řadě dobových dokumentů, včetně výkresů a plánů. Je docela možné, že Lavočkin díky svému vlivu na nejvyšší místa zařídil, aby se na Gorbunovův prototyp v historických zprávách a záznamech o přestavbě stroje LaGG-3 na La-5 jednoduše a prosté „zapomnělo“ a veškeré zásluhy za jeho vývoj si přivlastnila jeho vlastní konstrukční skupina.   Technické specifikace Rozpětí křídia: 9,88 m    Max.rychlost: 560 km/h Délka: 8.82 m    ve výšce 4.100 m Plocha křídla: 17,51 m2    Praktický dostup: 9.000 m Hmot. prázdného letounu: 2.832 kg Dolet: Max. vzletová hmotnost: 3.363 kg Tyto údaje odpovídají strojům LaGG-3-37 z 34. výrobní série. Experiment, při kterém se Gudkov v srpnu 1941 úspěšně pokusil o instalaci kanónu 5K-37, byl po evakuaci závodu na východ převzat Lavočkinem. Zprvu bylo počátkem roku 1942 upraveno dvacet draků LaGG-3 s motory M-105PF. Tyto stíhačky byly pod velením plukovníka F. Sinkarenka s přesvědčivými výsledky vyzkoušeny u 42. IAP na Brjanském frontu, piloti se však domnívali, že dvacet nábojů pro kanón je málo. Tyto stroje pak byly později v září pod označením LaGG-3-37 přemístěny ke 219. IAP (Stalingradský front), kde s nimi letci dosáhli ještě lepších výsledků, přestože letouny musely operovat se stíhacím krytím. V prosinci 1942 byly vyrobeny první série kanónů NS-37 konstruktérů Nudelmana a Suranova. Tyto nedávno oficiálně schválené kanóny byly modernější a lehčí než ŠK-37, jejichž výroba byla kvůli jejich nepříliš velké spolehlivosti zastavena - trpěly častými zádržkami. Novými kanóny pak bylo vybaveno zhruba čtyřicet strojů LaGG-3, které tvořily 34. sérii. Hlaveň NS-37 byla mnohem kratší, takže olejový chladič, požární přepážku ani pilotní kabinu nebylo nutné posunovat dozadu. Nově vyrobené stroje se okamžitě připojovaly ke svým předchůdcům na Stalingradském frontu. Kanóny NS-37 však byla vybavena pouze 34. série (s UBS pod krytem motoru). Dodatek: Většina zdrojů přisuzuje výrobu těchto 20strojů s kanónem SK-37 Gud- kovovi, po experimentech s třemi stejné vybavenými prototypy (viz K-37)

Prototyp LoGG-3 „Spárka" a prototypy LaGG-3UTI (únor 1942) Lavočkin LaGG-3UTI. 14. února 1942 zahynul při zkušebním letu s dvoumístným prototypem založeným na LaGG-3 zkušební pilot J. Stankevič. Tento stroj byl zkonstruován v rámci'vývoje rychlého spojovacího letadla pro nasazení mezi Gorkým a Moskvou, nebyl tedy určen pro výcvik pilotů. Prototyp byl pokřtěn výrazem „Spárka“, který se obvykle překládá jako „tandem“ (v našich podmínkách tím obvykle myslíme dvoumístnou verzi bojového letounu -pozn. překi). Za pilotovu kabinu byla přidána další kabina pro cestujícího, ve které bylo možno přepravovat i náklad. Drak byl bezpochyby vybrán z některé z prostředních výrobních sérií se třemi výfuky po každé straně motoru (u předchozích sérií se jejich počet lišil), se směrovým kormidlem s rohovým odlehčením a sloty na náběžné hraně křídla. Ostruhové kolo bylo zata- hovatelné a kryt kabiny byl prodloužen, aby zakryl i druhou kabinu (není známo, jak se do ní nastupovalo). Program „Spárka“ doplatil na Stankevičovu smrt; nevíme, zda byl konstruován jako jediný exemplář či zda se neuvažovalo o sériové výrobě rychlého frontového spojovacího letadla. Některé dokumenty naznačují, že „Spárka“ byla vyvinuta Gorbunovem, a nikoli Lavoč- kinovou OKB. Další podrobnosti ani údaje nejsou dostupné. Některé současné zdroje uvádějí, že byly vyrobeny dva prototypy dvoumístného cvičného stroje, založeného na LaGG-3 (z prvních výrobních sérií s trubkovými sběrači výfukového potrubí, avšak bez jakéhokoli vyvážení směrovky), které byly pod označením LaGG- 3UTI určeny pro přeškolování a výcvik stíhacích pilotů. První byl zničen při havárii, při níž zahynul jeho pilot Popovič. Co se týká druhého prototypu, nejsou známé žádné další podrobnosti. Z této verze nevzešla žádná výrobní série a první skutečná dvoumístná cvičná verze se objevila až později, s příchodem La-5. Je také možné, že výrazem „Spárka" byl myšlen letoun LaGG-3UTI; v tom případě však havarovaný stroj nemohl zabít stejného pilota!