Bloch M.B.200

V r. 1932 francouzské ministerstvo le­tectva rozšířilo technické požadavky na pětimístný noční bombardér. V té době bylo požadavků na konstrukci vojenských letounů jen málo, proto bylo dodáno osm návrhů od pěti fi­rem. Svědčilo to o velkém zájmu získat výrobní zakázku. Úspěšné byly firmy Bloch a Farman, ale výsledné bombar­déry bylo možné zařadit do různých ka­tegorií.

Bloch ukončil návrh čtyřmístného bombardéru, který byl vzhledem i kon­cepcí podobný britským strojům Bristol Bombay a Handley Page Harrow. Byl to samonosný hornoplošník celokovové konstrukce s pevným podvozkem. Bloch M.B.200-01 poháněl hvězdico­vý motor Gnome-Fthóne 14Krsd o vý­konu 567 kW (760 k). Poprvé vzlétl v červenci 1933.

Na základě letových zkoušek bylo 1. ledna 1934 objednáno 25 letounů, navzdory tomu, že maximální rychlost prototypu byla o 18 % nižší, než se předpokládalo.

Po uvedení do provozu se M.B.200 projevily se jako spolehlivé letouny. Bylo dodáno 208 strojů vyrobených firmami  Bloch  (4),  Brequet (19), Hanriot (45), Loiře (19), Potez (111) a SNCASO (10).

Na počátku 2. sv. války bylo těmito zastaralými letouny ještě vyzbrojeno sedm Groupes, nasazených v první li­nii. V době německé ofenzívy však by­ly letouny vyřazeny ke cvičným úče­lům.

Tento typ vyráběly v licenci také čes­koslovenské firmy Aero a Avia. Němci je pak používali k výcviku posádek a k plnění týlových úkolů.

Technické údaje

Bloch M.B.200

  • Typ: dvoumotorový čtyřmístný samonosný bombardovací hornoplošník
  • Pohonná jednotka: hvězdicové motory Gnome-Rhóne 14Kirs/Kjrs o výkonu 649 kW
  • Výkony: max. rychlost 285 km/h; dostup 8 000 m; dolet 1 000 km
  • Hmotnost: prázdná 4 463 kg; max. vzletová 7 280 kg
  • Rozměry: rozpětí 22,45 m; délka 16 m; výška 3,9 m; plocha křídla 67 m2
  • Výzbroj: tři kulomety ráže 7,5 mm (po jednom v přídi trupu, na hřbetě a pod trupem), pumy do hmotnosti 1 200 kg

BAC Canberra

Předtím, než opustil Westland Aircraft, zformuloval W. E. W Petter názory na konstrukci pokročilého bombardovacího letadla poháněného proudovými motory. Na svém novém působišti ja­ko šéfkonstruktér společnosti English Electric se Petter brzy zapojil do kon­strukce letadla, které se stalo nejen prv­ním britským proudovým bombardovacím letounem, ale zůstalo ve službě u několika vojenských letectev až do 90. let. Před zahájením konstrukčních prací však byl Petter přinucen provést na své původní koncepci tohoto letadla dost vý­razné změny. Jedním z klíčových fakto­rů vedoucích k úspěchu této konstrukce bylo zvolení koncepce křídla. Petter ne­použil šípové křídlo s velkým plošným zatížením, ale k širokému obdélníkové­mu centroplánu připojil na vnější straně motorů krátké zúžující se konce. Jako pohonná jednotka byly vybrány dva proudové motory Rolls-Royce Avon. Kombinací nových výkonných motorů se štíhlým křídlem vzniklo letadlo s velkou obratností ve velkých výškách, s vy­nikajícími vlastnostmi při malých rych­lostech a vše bylo ještě podepřeno malou spotřebou pohonných hmot. EE.A1 měl konvenční ocasní plochy, za­tahovací podvozek, počítalo se s dvou­člennou posádkou (pilot a navigátor) umístěnou v přetiskované kabině, posa­zené co nejvíc k přídi. Posádka měla se­dět na vystřelovacích sedadlech vedle sebe. První prototyp (VN799), poháně­ný motory Rolls-Royce Avon R.A.2 s ta­hem 26,69 kN, uskutečnil první let 13. května 1949. Pilotem byl velitel perutě R. P. Beaumont. Let trval 30 bezproblémových mi­nut stejně jako další lety těchto po mno­ho let vyráběných letadel. S pokračujícími pracemi byl letoun upravován podle požadavků zadání B.3/45. Byly postaveny další tři prototy­py, druhý z nich byl poháněn motory Rolls-Royce Nene s tahem 22,24 kN, s nímž se počítalo jako s alternativou, pokud dojde ke zpoždění při vývoji mo­toru Avon. Další dva prototypy byly poháněny motory Avon a všechny čtyři dostaly označení English  Electric Canberra B.Mk I. Uvažovalo se i o po­užití radarového bombardovacího za­měřovače, ale v důsledku zpoždění při jeho vývoji byla podle zadání B.5/47 podepsána objednávka na dodávku tak­tického denního bombardovacího letad­la. První sériové letadlo vzlétlo 23. dub­na 1950, poháněno dvěma motory Avon R.A.101 stahem 28,91 kN. Posádka by­la rozšířena o třetího člena - bombometčíka. První stroje, označené Can­berra Mk 2, byly dodány 101. peruti RAF v Binbrooku, hrabství Lincolnshire, 25. května 1951. Tato peruť se stala prv­ní jednotkou velitelství bombardovacího letectva vyzbrojenou bombardovacími letadly. Celkem bylo vyrobeno 415 leta­del verze B.Mk 2. Výroba tohoto vynikajícího stroje do­sáhla čísla 1 352. Z tohoto počtu bylo 901 strojů vyrobeno u společnosti English Electric a jejich subdodavatelů (Avro, Handley Page a Shorts), 48 bylo vyrobeno licenčně v Austrálii pod dohle­dem Australia’s Department of Defence Production pro potřeby RAAF. Dalších 403 strojů bylo vyrobeno licenčně v USA u společnosti Martin Company v Baltimoru. Bylo postaveno i množství různých variant (krátké informace o nich jsou uvedeny v dalším textu). Stejně jako válečné bombardovací letadlo  de Havilland Mosquito byla i Canberra navržena tak, aby nemusela mít žádnou obrannou výzbroj. Tyto vlastnosti byly velice výhodné k vytvoření několika rekordů. Canberra, poháněná  motory Bristol Olympus, vytvořila 29. srpna 1955 světový výškový rekord 20 079 m, který 28. srpna 1957 překonala výkonem 21 336 m. Tohoto výkonu dosáhla  Canberra poháněná dvěma motory Avon a přídavným raketovým motorem Napier Double Scorpion. Canberra verze „GT“ byla PR.Mk 6 s výkonnějšími motory Avon a prodlouženými vnějšími částmi křídla. S kapkovitou kabinou připomínající kabinu stíhačky a vynikajícími výkony byla  mezi piloty velmi oblíbena. Obyčejně sloužila u 1. fotografické průzkumné jednotky RAF se základnou ve Wytonu a u chilského vojenského letectva.

Verze

Canberra PRE.Mk 3: v zásadě shodná s B.Mk 3, ale vybavená pro výškový fotografický průzkum (vyrobeno 37 strojů) Canberra T.Mk 4: v zásadě shodná s B.Mk 2, ale vybavená dvojím řízením a používaná jako cvičné letadlo, místo pro  navigátora zůstalo zachováno (vyrobeno 67). Canberra B.Mk 5: verze B.Mk používaná pro označování cílů, v přídi trupu měla průhled pro bombometčíka (postaven pouze jeden prototyp). Canberra B.Mk 6: podobná verzi B.Mk 2, ale se zvýšenou kapacitou palivových nádrží, poháněná motory Avon 109 s tahem 32,92 kN (vyrobeno 103) Canberra B(l).Mk 6: mezityp, noční útočný letoun pro útoky v týlu nepřítele, odvozen z B.Mk 6, s podvésnou výzbrojí a podtrupovým kanónovým Jontejnerem (vyrobeno 22) Canberra PR.Mk 7: v zásadě shodná s PR.Mk 3, ale s výkonnějšími motory Avon z B.Mk 6 (vyrobeno 75) Canberra B(l).Mk 8: víceúčelová verze (noční útočník velkého doletu pro cíle v týlu nepřítele/výškový bombardér/označovač cílů); letadlo ve službách RAF, upravené v r. 1963 pro použití řízených střel kategorie vzduch-země (vyrobeno 73) Canberra PR.Mk 9: výškové fotografické průzkumné letadlo, se zvětšeným rozpětím křídla, vybavené posilovači řízení, v přídi mělo místo pro navigátora, k pohonu sloužily dva motory Avon s tahem 48,93 kN (provedena přestavba 1 prototypu a vyrobeno 23 strojů). Canberra U.Mk 10: verze B.Mk 2 upravená pro použití jako bezpilotní létající cíl Canberra T.Mk 11: modifikace B.Mk 2 s radarovým vybavením AI/17 v přídi s místem pro dva členy posádky a dva žáky; vyvinuta pro výcvik pilotů a navigátorů stíhacích letadel v používání radaru AI (provedeno 7 přestaveb) Canberra B(l).Mk 12: konverze deseti B(l).Mk 8 pro službu u RNZAF a šesti pro SAAF Canberra T.Mk 13: verze T.Mk 4 pro RNZAF (vyrobeny 2) Canberra B.Mk 15: úprava B.Mk 6 pro možnost dopravy dvou pum o hmotnosti 454 kg nebo raketometů s neřízenými raketami na závěsnících pod křídly, součástí úprav byla 1 zástavba pokročilejšího navigačního a komunikačního zařízení (upraveno 38 letadel). Canberra B.Mk 16: shodná s B.Mk 15 s možností nosit vybavení „Blue Shadow" (upraveno 20 letadel) Canberra B.Mk 20: licenčně vyráběné taktické bombardovací letadlo s motory Avon 109 vyráběnými v Austrálii (pro RAAF vyrobeno 48) Canberra T.Mk 21: označení pro přestavby na cvičné letadlo provedené v Austrálii (5 strojů z Mk 20 a 2 z bom­bardérů Mk 2 vyrobených ve Velké Británii) Canberra PR.Mk 57: verze PR.Mk 7 pro indické vojenské letectvo (vyrobe­no 10) Canberra B(l).Mk 58: verze B(l).Mk 8 pro indické vojenské letectvo (vyrobe­no 71) Martin B-57A: licenčně vyráběný ekvivalent britského B.Mk 2 s proudovými motory Wright J65-W-1 (vyrobeno 8) Martin RB-57A: v zásadě shodná s B-57A pouze v prostoru za pumovnicí byl prostor pro umístění kamer (vyrobeno 67) Martin B-57B: výrazně modifikovaná verze B-57A k použití jako taktický noční útočník na cíle v týlu nepřítele; dvoučlenná posádka umístěná v kabině za sebou, osm pevných kulometů a čtyři kanóny, rotační pumovnice a podkřídlové závěsníky pro přepravu podvěsné výzbroje (pumy, rakety), (vyrobeny 202 stroje) Martin RB-57B: průzkumná verze B-57B, vybavená kamerami Martin EB-57B: konverze B-57B, vybavená zařízením ECM Martin B-57C: v zásadě shodná s B-57B, ale s dvojim řízením (vyrobeno 38) Martin B-57E: v zásadě shodná s B-57B, ale se zařízením pro vlekání terčů (vyrobeno 68) Martin EB-57E: konverze B-57E vybavená ECM Martin B-57G: modifikace B-57B vybavená speciálními čidly pro létání v noci Martin RB-57D: verze pro výškový strategický průzkum, se zvětšeným rozpětím křídla, radomy na trupu a s proudovými motory Pratt & Whitney J57 (vyrobeno 20) Martin EB-57D: konverze RB-57D vybavená zařízením pro rušení ECM RB-57F: speciální konverze z letadel B-57B a RB-57D, provedená u Gene­ral Dynamics a určená pro zvláštní úkoly výškového průzkumu, měla zvět­šené rozpětí křídla na 37,19 m a novou pohonnou jednotku, kterou tvořily dva turbodmychadlové motory Pratt & Whit­ney TF33-P-11 s tahem 80,07 kN a dva proudové motory Pratt & Whitney J60-P-9 s tahem 14,68 kN.

Technické údaje

Canberra PR.Mk 9

  • Typ: dvoumotorový třímístný samonosný fotoprůzkumný středoplošník
  • Pohonná jednotka: proudové motory Rolls-Royce Avon 206 s tahem 48,93 kN
  • Výkony: max. rychlost 871 km/h; dostup 14 630 m; dolet 5 842 km
  • Hmotnost: max. vzletová 24 925 kg
  • Rozměry: rozpětí 20,68 m; délka 20,32 m; výška 4,78 m; plocha křídla 97,08 m2
  • Výzbroj: (bombardovací verze) pumy až do hmotnosti 2 722 kg, nošeny v pumovnici, plus další náklad až do hmotnosti 907 kg na podkřídlových závěsnícich
WH874 byla původně vyrobena u společnosti Short Brothers v Harlandu jako Canberra B.2, ale následně na ní byla u BAC provedena konverze na standard T. 17. Létala ze základny RAF ve Wytonu a byla používána při vedení radioelektronického boje.

Avions Fairey Fox

Ve Fairey Foxu dostala RAF dvoumíst­ný denní bombardér, který byl rychlejší než soudobé stíhací stroje. O jeho li­cenční výrobu projevili zájem Belgi­čané. Dostal označení Fox IIM a byl po­háněn motorem o výkonu 358 kW. První z 31 strojů byl zařazen do služby u bel­gického vojenského letectva v r. 1933, tj. sedm let poté, co byl tento dvouplošník poprvé použit u RAF. Po zhodnoce­ní všech možností se rozhodla Avions Fairey pokračovat ve vývoji. Výsledkem byl Fox VI poháněný motorem Hispano-Suiza 12Ydrs, který měl v porovná­ní s původním motorem Kestrel výkon vyšší o 80 %. Součástí vylepšení byl mj. i překryt pilotního prostoru a aero­dynamické kryty podvozkových kol. Vzhledem těmto úpravám vzrostla maximální rychlost Foxu VI na 365 km/h. Pro Aéronautique MiHtaire bylo dodáno 94 letounů, celková produkce, do ukon­čení výroby v r. 1939, činila 195 strojů všech verzí.

Verze

Avions Fairey Fox III: sériová verze prototypu Fox II s hvězdicovým motorem Armstrong Siddeley Serval o výkonu 254 kW; byla používána jako průzkumné stíhací letadlo (celkem vyrobeno 12 strojů). Avions Fairey Fox HIC: modifikovaný Fox II s uzavřenými pilotními prostory a poháněný motorem Kestrel V, byl postaven i exemplář s dvojím řízením označený Fox IIICS (vyrobeno 48 strojů). Avions Fairey Fox HIS: cvičná verze s dvojím řízením (vyrobeny 4 exempláře) Avions Fairey Fox V: prototyp Fox VI vyrobený z Fox II výměnou jeho moto­ru za řadový motor Hispano-Suiza 12Ydrs o výkonu 485 kW Avions Fairey Mono Fox VIl: měl být jednomístný stíhací stroj, známý též pod jménem Klokan (kvůli velkému chladiči); maximální rychlost 375 km/h; výzbroj šest kulometů - dva v trupu a po dvou v každé polovině horního křídla. Postaveny pouze dva prototypy. Avions Fairey Fox VlIl: vylepšený Fox VI (vyrobeno 12 strojů) Jednomístná verze stíhacího letadla Mono Fox VII byla v omezeném počtu ve službě ještě v květnu 1940 během německé invaze. Kvůli chladiči dostalo toto letadlo přezdívku Klokan.

Technické údaje

Avions Fairey Fox VI

  • Typ: jednomotorový dvoumístný vzpěrový průzkumný dvouplošník
  • Pohonná jednotka: řadový motor Hispano-Suiza 12Ydrs o výkonu 641 kW
  • Výkony: max. rychlost 365 km/h, stoupání do výšky 6 000 m 8 min. 30 s, dostup 11 200 m, dolet 600 km
  • Hmotnost: max. vzletová 2 245 kg
  • Rozměry: rozpětí 11,58 m, délka 9,17 m, výška 3,35 m,
  • Výzbroj: jeden nebo dva pevné synchronizované kulomety ráže 7,7 mm a jeden pohyblivý kulomet ráže 7,7 mm plus malý náklad pum