Bell X-22

Na objednávku US Navy vyrobila v listopadu 1962 firma Bell letoun Bell X-22A, určený k výzkumu sklápě­ní ventilátorů za letu. Klasický trup měl ve své zadní části uchyceno krátké kříd­lo, které na obou koncích neslo ventilá­torovou jednotku uchycenou v náběžné hraně, s elevony umístěnými v části za výstupem ventilátoru a s třílistými vr­tulemi Hamilton Standard o průměru 2,13 m. Přední plochy, umístěné na každé straně trupu, nesly obdobné ventilátory a řídicí plochy. Pohon zajiš­ťovaly čtyři turbohřídelové motory General Electric YT58-GE-8D, uchyce­né v páru u kořenu křídla a propojené hřídelí, která při vysazení jednoho mo­toru zajišťovala nepřerušený pohon. První X-22A vzlétl 17. března 1966, kdy dosáhl čtyř svislých startů do výš­ky 7,62 m. Uskutečnil se také start STOL, avšak 8. srpna 1966 způsobila porucha hydraulického systému tvrdé přistání. Poté bylo rozhodnuto, že oprava letounu se nevyplatí. Druhý prototyp poprvé vzlétl 26. ledna 1967 a úspěšné absolvoval zkušební pro­gram až do konce. Dne 19. května 1969 byl předán do služby FAA a do NASA, kde byl zařazen do výzkumného pro­gramu V/STOL a nalétal 110 hodin. V tomto období zaznamenal na 185 plných přechodů ze svislého do vodo­rovného letu, asi 400 svislých startů a přistání a asi 200 krátkých startů a přistání.

Technické údaje

Bell X-22
  • Typ: čtyřmotorový samonosný experimentální hornoplošník typu kachna
  • Pohonná jednotka: turbohřídelové motory General Electric YT58-GE-8D o tahu 932 kW
  • Výkony: max. rychlost 506 km/h; cestovní rychlost 343 km/h ve výšce 3 355 m; dolet 716 km
  • Hmotnost: max. vzletová VTOL a STOL 8 172 kg
  • Rozměry: rozpětí 11,96 m; rozpětí předních ploch 7,01 m, délka 12,06 m; výška 6,3 m
Bell X-22A, kombinující možnost VTOL s konvenčním letem, využívající čtyř velkých ventilátorů, neodpovídá žádnému standardu. Pohon zajišťují turbohřídelové motory umístěné na zadním křídle, křížově propojené hřídelemi jako pojistkou před zastavením některého z ventilátorů.

Vrtulník Bell model 205

Úspěch vrtulníku Bell UH-1A/B Iroquois podal přesvědčivý důkaz, že zá­kladní návrh tohoto víceúčelového stroje měl jen malé nedostatky. Jak by­lo podrobně uvedeno u modelu 204, byl UH-1 A/B současně vyvíjen pro roz­dílné účely a s různými motory. Začátkem r. 1960 navrhl Bell vylep­šenou verzi modelu 204 s delším tru­pem a zvětšeným prostorem kabiny, který vznikl přesunutím palivových ná­drží. Prostor pojal pilota, 14 osob nebo šest nosítek, či náklad do 1 814 kg. V červenci 1960 US Army objednala u Bella dodávku sedmi nových vrtulníků k provozním zkouškám pod označením YUH-1D. Bell je označil ja­ko Bell model 205. První stroj vzlétl 16. srpna 1961 a výsledkem úspěš­ných zkoušek byla objednávka US Army. První UH-1  byl dodán do Georgie 11th Air Assauit Division ve Fort Benningu 9. srpna 1963. Pohon­nou jednotkou byl turbohřídelový Avco Lycoming T53-L-11 o výkonu 820 kW (1 100 k). Standardní množství paliva o objemu 832 I zvětšovaly dvě vnitřní přídavné nádrže, které celkovou kapa­citu paliva zvětšily na 1 968 I. Násle­dovala výroba velkého počtu UH-1D pro US Army i pro ozbrojené síly jiných států. Dalších 352 strojů bylo vyrobeno v licenci u firmy Dornier v SRN pro Bundeswehr. UH-1D nahradil ve výrobě UH-1H s výkonnějším turbohbdelovým moto­rem Avco Lycoming T53-L-13 o výko­nu 1 044 kW (1 400 k). Dodávky pro US Army začaly v září 1967 a tato varian­ta byla konečnou výrobní verzí. UH-1H se velkém vyráběl pro US Army, devět strojů bylo dodáno do RNZAF, 118 strojů vyrobil v licenci, podepsané v r. 1969, Tchaj-wan pro národní čínskou armádu. Verze UH-1 H zahrnuje CH-118 (původně CUH-1H) vyráběné Bellem pro kanadskou armá­du s první dodávkou deseti letadel 6. března 1968, dále HH-1 H - vrtulník pro záchranné práce. Těch bylo objedná­no 30 pro US Army, dodány byly bě­hem r. 1973. UH-1 D/H plnil v širokém rozsahu po­vinnosti v jihovýchodní Asii a byl vyso­ce hodnocem při plnění bojové služby ve Vietnamu. Sehrál hlavní roli ve vá­lečných operacích v Laosu, Kambodži a v některých vzdálených částech již­ního Vietnamu. Historikové USAF po­ukazují zejména na významné půso­bení vrtulníku UH-1 právě při eva­kuacích z jihovietnamských bojišť. Omezený počet UH-1H s označe­ním EH-1H byl vyroben pro elektro­nický boj. První dodávky těchto strojů byly zahájeny v r. 1981. V rámci pro­gramu US Army pod názvem Stand-Off Target Acquisition System (SOTAS) byly čtyři vrtulníky modifikovány pro vy­hodnocování. Zachycovaly radarové údaje o pohybu na bojišti, vysílaly je dá­le na pozemní stanoviště a poskytova­ly tak informace o taktické situaci. US Army zamýšlí používat UH-1 H až do 21. století pro elektronický boj, eva­kuaci raněných, kladení min, zásobo­vání a přepravu mužstva. K uskuteč­nění tohoto programu je současný UH-1 H dále vyvíjen při zdokonalení vý­konné avioniky a vybavení, které dává stroji potřebné možnosti a prodlužuje jeho životnost. Bell také vyrábí komerční verzi UH-1 H pod označením model 205A-1. Je poháněna turbohřídelovým moto­rem Avco Lycoming T5313B s výko­nem 1 044 kW (1 400 k), sníženým na 932 kW (1 250 k). Kapacita paliva je u modelu 205A-1 8141 s možností zvý­šení na 1 495 I. Vrtulník je určen k širokému použití, a proto byla věnována zvýšená pozornost návrhu interiéru, který by umožňoval rychlou obměnu pro ambulanci, firemní přepravu či jako létající jeřáb. Na palubě může být 14 pasažérů a jeden pilot. Italská Agusta vyrábí v licenci model 205 s označením AB-205A-1. V pod­statě je stejný jako výrobek Bellu. Odběrateli jsou italské vojenské sily a rovněž jiné státy. V Japonsku je ten­to typ veden pod názvem Fuji-Bell model 205A-1.

Technické údaje

Bell model 205/UH-1H

Typ: jednomotorový patnáctimístný vrtulník s jedním nosným rotorem Pohonná jednotka: turbohřídelový Avco Lycoming T53-L-13 o výkonu 1 044 kW Výkony: max. rychlost 204 km/h; dostup 3 840 m; dolet 511 km Hmotnost: prázdná 2 363 kg; max. vzletová 4 309 kg Rozměry: průměr nosného rotoru 14,63 m; průměr vyrovnávacího rotoru 2,59 m; délka trupu s nosným rotorem 17,62 m; výška včetně vyrovnávacího rotoru 4,43 m; plocha disku nosného rotoru 168,06 m2 UH-1H je nejrozšířenějším vrtulníkem v US Army i v jiných armádách. Používá se nejen k výsadkům, ale také jako záchranný, spojovací a k plnění dalších úkolů. Vrtulník 205 má delší kabinu a od modelu 204 se liší dvěma velkými okny ve dveřích kabiny.