Lavockin

LaGG-3-37,34. série (počátek roku a prosinec 1942) vypadá to, že jej převzal Lavočkin anebo mezi oběma muži došlo alespoň k nějaké formě spolupráce, kterou mohl zprostředkovat Alexejev. Úsek motoru a jeho aerodynamický kryt, umístění vzduchového kanálu ke kompresoru sériově vyráběných „Lavočkinú“ La-5 se totiž velmi podobaly Gor- bunovovu prototypu LaG-5 a toto zvláštní označení se často objevuje i v hlášeních z výroby prvních sérií.
Dodatek: Většina dokumentů o přestavbě LaGG-3 na La-5 již Gorbunovůu LaG-5 nezmiňuje. V několika málo zdrojích se však zmínka o Gorbunovově přestavbě objevuje a označení LaG-5 lze nalézt i v řadě dobových dokumentů, včetně výkresů a plánů. Je docela možné, že Lavočkin díky svému vlivu na nejvyšší místa zařídil, aby se na Gorbunovův prototyp v historických zprávách a záznamech o přestavbě stroje LaGG-3 na La-5 jednoduše a prosté „zapomnělo“ a veškeré zásluhy za jeho vývoj si přivlastnila jeho vlastní konstrukční skupina.

 

Technické specifikace
Rozpětí křídia: 9,88 m    Max.rychlost: 560 km/h
Délka: 8.82 m    ve výšce 4.100 m
Plocha křídla: 17,51 m2    Praktický dostup: 9.000 m
Hmot. prázdného letounu: 2.832 kg Dolet:
Max. vzletová hmotnost: 3.363 kg
Tyto údaje odpovídají strojům LaGG-3-37 z 34. výrobní série.

Experiment, při kterém se Gudkov v srpnu 1941 úspěšně pokusil o instalaci kanónu 5K-37, byl po evakuaci závodu na východ převzat Lavočkinem. Zprvu bylo počátkem roku 1942 upraveno dvacet draků LaGG-3 s motory M-105PF. Tyto stíhačky byly pod velením plukovníka F. Sinkarenka s přesvědčivými výsledky vyzkoušeny u 42. IAP na Brjanském frontu, piloti se však domnívali, že dvacet nábojů pro kanón je málo. Tyto stroje pak byly později v září pod označením LaGG-3-37 přemístěny ke 219. IAP (Stalingradský front), kde s nimi letci dosáhli ještě lepších výsledků, přestože letouny musely operovat se stíhacím krytím.
V prosinci 1942 byly vyrobeny první série kanónů NS-37 konstruktérů Nudelmana a Suranova. Tyto nedávno oficiálně schválené kanóny byly modernější a lehčí než ŠK-37, jejichž výroba byla kvůli jejich nepříliš velké spolehlivosti zastavena – trpěly častými zádržkami. Novými kanóny pak bylo vybaveno zhruba čtyřicet strojů LaGG-3, které tvořily 34. sérii. Hlaveň NS-37 byla mnohem kratší, takže olejový chladič, požární přepážku ani pilotní kabinu nebylo nutné posunovat dozadu. Nově vyrobené stroje se okamžitě připojovaly ke svým předchůdcům na Stalingradském frontu. Kanóny NS-37 však byla vybavena pouze 34. série (s UBS pod krytem motoru).
Dodatek: Většina zdrojů přisuzuje výrobu těchto 20strojů s kanónem SK-37 Gud- kovovi, po experimentech s třemi stejné vybavenými prototypy (viz K-37)

Prototyp LoGG-3 „Spárka“ a prototypy LaGG-3UTI (únor 1942) Lavočkin LaGG-3UTI.
14. února 1942 zahynul při zkušebním letu s dvoumístným prototypem založeným na LaGG-3 zkušební pilot J. Stankevič. Tento stroj byl zkonstruován v rámci’vývoje rychlého spojovacího letadla pro nasazení mezi Gorkým a Moskvou, nebyl tedy určen pro výcvik pilotů. Prototyp byl pokřtěn výrazem „Spárka“, který se obvykle překládá jako „tandem“ (v našich podmínkách tím obvykle myslíme dvoumístnou verzi bojového letounu -pozn. překi). Za pilotovu kabinu byla přidána další kabina pro cestujícího, ve které bylo možno přepravovat i náklad. Drak byl bezpochyby vybrán z některé z prostředních výrobních sérií se třemi výfuky po každé straně motoru (u předchozích sérií se jejich počet lišil), se směrovým kormidlem s rohovým odlehčením a sloty na náběžné hraně křídla. Ostruhové kolo bylo zata- hovatelné a kryt kabiny byl prodloužen, aby zakryl i druhou kabinu (není známo, jak se do ní nastupovalo). Program „Spárka“ doplatil na Stankevičovu smrt; nevíme, zda byl konstruován jako jediný exemplář či zda se neuvažovalo o sériové výrobě rychlého frontového spojovacího letadla. Některé dokumenty naznačují, že „Spárka“ byla vyvinuta Gorbunovem, a nikoli Lavoč- kinovou OKB. Další podrobnosti ani údaje nejsou dostupné.

Některé současné zdroje uvádějí, že byly vyrobeny dva prototypy dvoumístného cvičného stroje, založeného na LaGG-3 (z prvních výrobních sérií s trubkovými sběrači výfukového potrubí, avšak bez jakéhokoli vyvážení směrovky), které byly pod označením LaGG- 3UTI určeny pro přeškolování a výcvik stíhacích pilotů. První byl zničen při havárii, při níž zahynul jeho pilot Popovič. Co se týká druhého prototypu, nejsou známé žádné další podrobnosti. Z této verze nevzešla žádná výrobní série a první skutečná dvoumístná cvičná verze se objevila až později, s příchodem La-5. Je také možné, že výrazem „Spárka“ byl myšlen letoun LaGG-3UTI; v tom případě však havarovaný stroj nemohl zabít stejného pilota!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *