Historická letadla firmy Blohm und Voss

Blohm und Voss BV 141

V r. 1937 vydalo Reichsluftfahrtministerium (RLM) požadavky na jednomotorový třímístný letoun s krátkým dole­tem pro průzkum a pozorování. Důraz byl kladen na dobrý výhled pozoro­vatelů. Požadavek vyvolal odezvu u fi­rem Arado a Focke-Wulf a v té době neznámého dr. ing. Richarda Voghta z Hamburger Fluzeugbau. Ten před­vedl neobvyklý návrh nesymetrického letounu. V přední části trupu byl insta­lován hvězdicový motor B.M.W. 132N o výkonu 645 kW (865 k), bohatě pro­sklená kabina tvořila gondolu napravo od trupu. Přednost dostal Focke-Wulf 189, ale Hamburger Flugzeugbau po BV141 byl neobvyklý průzkumný letoun. Nesymetrické uspořádání bylo navrženo tak, aby bylo dosaženo co nejlepšího výhledu. stavil na vlastní náklady prototyp BV 141, který vzlétl 25. února 1938. Další dva prototypy se objevily na pod­zim 1938, oba mírně větší než první stroj. Třetí letoun s větším rozchodem podvozku byl vyzbrojen dvěma pevný­mi kulomety MG 17 ráže 7,92 mm a dvěma zbraněmi MG 15 podobné rá­že střílejícími dozadu. Mohl také nést kameru a závěs pro čtyři 50kg pumy. Zkoušky byly natolik úspěšné, že RLM vybralo a objednalo pět ověřovacích BV 141 A.

Průběh zkoušek v Erprobungstelle Rechlin byl úspěšně ukončen, avšak plány na sériovou výrobu byly vzhle­dem k malému výkonu motoru v dubnu 1940 zastaveny. Pět prototypů bylo upraveno a konstrukčně zpevněno a pod označením BV 141B je na pod­zim 1941 převzala ke zkušebnímu pro­vozu Aufklárungsschule 1 Luftwaffe. Pro zpoždění vývoje byly v r. 1943 prá­ce na letounu zastaveny.

Verze

BV 141 A: vyrobeno pět ověřovacích strojů se zvětšenou plochou (42,86 m2) a rozpětím křídla (15,45 m), poháněných hvězdicovým motorem B.M.W.Bramo 323 o výkonu 746 kW (1 000 k)
BV 141B: pět ověřovacích letounů bylo rozsáhle upraveno, vnější zjevné změny byly provedeny na křídle. Vodorovné ocasní plochy byly nesymetrické, aby se v prosklené gondole zlepšil prostor pro střelce střílejícího dozadu. Blohm und Voss BV 141-04 (V7) Luftwaffe při testování ke konci r. 1939.

Technické údaje

Blohm und Voss BV 141B

  • Typ: jednomotorový samonosný průzkumný středoplošník
  • Pohonná jednotka: hvězdicový motor B.M.W. 801A o výkonu 1 163 kW
  • Výkony: max. rychlost 370 km/h; dostup 10 000 m; dolet 1 200 km
  • Hmotnost: prázdná 4 700 kg; max. vzletová 5 700 kg
  • Rozměry: rozpětí 17,46 m; délka 13,95 m; výška 3,6 m; plocha křídla 53 m2
  • Výzbroj: dva pevné kulomety MG 17 ráže 7,92 mm a dva pohyblivé kulomety MG 15 ráže 7,92 mm plus čtyři 50kg pumy

Blohm und Voss BV 142

Blohm und Voss BV 142 (původní ná­zev Ha 142) byl přímo odvozen z plo­vákové verze Ha 139 a měl mnoho společných konstrukčních znaků svých předchůdců. Byl určen pro transatlan­tickou poštovní dopravu. Nový letoun vycházel ze třetího prototypu Ha 139, s nímž měl podobné křídlo do obráceného „M“. Původní motory byly nahrazeny čtyřmi hvězdicovými B.M.W. 132H, motorové gondoly byly protaže­ny, aby ukryly nohy hlavního podvoz­ku. Dvojité zádové kolo bylo také zatahovatelné.
Prototyp Ha 142 poprvé vzlétl 11. října 1938, vzápětí následoval druhý prototyp, označený jako Blohm und Voss BV 142. Dva další letouny BV 142 zahájily zkoušky a vývojový program, který za­hrnoval test pro Lufthansu. Nikdo však neprojevil velký zájem, a tak na začát­ku 2. sv. války byly všechny letouny vráceny výrobci. Bylo rozhodnuto upravit první dva prototypy pro hlídko­vání a průzkum.

Základní změny zahrnovaly pro­sklení protažené přídě obdobně jako u Ha 139 V3/U1, výzbroj v přídi, v horní a ve spodní části trupu. Luftwaffe byly dodány v posledních měsících r. 1940 a sloužily ve 2. Aufklárungsgruppe Oberbefehlshaber der Luftwaffe se za­řazením v Luftflotte III ve Francii. Neupravený třetí a čtvrtý prototypy se používaly jako dopravní letouny bě­hem vojenské invaze do Norska. Všechny BV 142 však byly z Luftwaffe vyřazeny v r. 1942.

Technické údaje

BV 142

  • Typ: čtyřmotorový samonosný průzkumný nebo transportní dolnoplošník
  • Pohonná jednotka: hvězdicové motory B.M.W. 132H, každý o výkonu 656 kW
  • Výkony: max. rychlost 375 km/h; cestovní rychlost 325 km/h; dostup 9 000 m; dolet 3 900 km
  • Hmotnost: prázdná 11 000 kg; max. vzletová 16 500kg
  • Rozměry: rozpětí 29,53 m; délka 20,45 m; výška 4,44 m; plocha křídla 130 m2
  • Výzbroj: kulomet MG 15 ráže 7,92 mm v přídi trupu a další ve spodní kopuli pod trupem a v pohyblivé věži na hřbetě trupu

Blohm und Voss BV 142 byl odvozen z transatlantického plovákového letounu Ha 139 a byl koncipován jako pozemní poštovní letoun. Prototyp V1 byl vyvíjen pod civilním označením D-AHFB, později však byl upraven jako průzkumný letoun s dlouhým doletem, který používala 2. Aufklarungsstaffel Oberbefehlshaber der Luftwaffe.

Avions Fairey Fox

Ve Fairey Foxu dostala RAF dvoumíst­ný denní bombardér, který byl rychlejší než soudobé stíhací stroje. O jeho li­cenční výrobu projevili zájem Belgi­čané. Dostal označení Fox IIM a byl po­háněn motorem o výkonu 358 kW. První z 31 strojů byl zařazen do služby u bel­gického vojenského letectva v r. 1933, tj. sedm let poté, co byl tento dvouplošník poprvé použit u RAF. Po zhodnoce­ní všech možností se rozhodla Avions Fairey pokračovat ve vývoji. Výsledkem byl Fox VI poháněný motorem Hispano-Suiza 12Ydrs, který měl v porovná­ní s původním motorem Kestrel výkon vyšší o 80 %. Součástí vylepšení byl mj. i překryt pilotního prostoru a aero­dynamické kryty podvozkových kol. Vzhledem těmto úpravám vzrostla maximální rychlost Foxu VI na 365 km/h. Pro Aéronautique MiHtaire bylo dodáno 94 letounů, celková produkce, do ukon­čení výroby v r. 1939, činila 195 strojů všech verzí.

Verze

Avions Fairey Fox III: sériová verze prototypu Fox II s hvězdicovým motorem Armstrong Siddeley Serval o výkonu 254 kW; byla používána jako průzkumné stíhací letadlo (celkem vyrobeno 12 strojů). Avions Fairey Fox HIC: modifikovaný Fox II s uzavřenými pilotními prostory a poháněný motorem Kestrel V, byl postaven i exemplář s dvojím řízením označený Fox IIICS (vyrobeno 48 strojů). Avions Fairey Fox HIS: cvičná verze s dvojím řízením (vyrobeny 4 exempláře) Avions Fairey Fox V: prototyp Fox VI vyrobený z Fox II výměnou jeho moto­ru za řadový motor Hispano-Suiza 12Ydrs o výkonu 485 kW Avions Fairey Mono Fox VIl: měl být jednomístný stíhací stroj, známý též pod jménem Klokan (kvůli velkému chladiči); maximální rychlost 375 km/h; výzbroj šest kulometů - dva v trupu a po dvou v každé polovině horního křídla. Postaveny pouze dva prototypy. Avions Fairey Fox VlIl: vylepšený Fox VI (vyrobeno 12 strojů) Jednomístná verze stíhacího letadla Mono Fox VII byla v omezeném počtu ve službě ještě v květnu 1940 během německé invaze. Kvůli chladiči dostalo toto letadlo přezdívku Klokan.

Technické údaje

Avions Fairey Fox VI

  • Typ: jednomotorový dvoumístný vzpěrový průzkumný dvouplošník
  • Pohonná jednotka: řadový motor Hispano-Suiza 12Ydrs o výkonu 641 kW
  • Výkony: max. rychlost 365 km/h, stoupání do výšky 6 000 m 8 min. 30 s, dostup 11 200 m, dolet 600 km
  • Hmotnost: max. vzletová 2 245 kg
  • Rozměry: rozpětí 11,58 m, délka 9,17 m, výška 3,35 m,
  • Výzbroj: jeden nebo dva pevné synchronizované kulomety ráže 7,7 mm a jeden pohyblivý kulomet ráže 7,7 mm plus malý náklad pum

Besson LB – létající čluny

Konstruktér Marcel Besson začal vyrá­bět námořní letouny v r. 1915. Ve spo­lupráci s Georgem Lévym vyrobil sérii létajících člunů se třemi křídly. Ozna­čení LB znamenalo společenství Lévy-Besson, vývoj a výroba probíhaly v zá­vodě Hydravions Georges Levallois et Levy. V letech 1917-19 byly zkoušeny tři různé typy, všechny poháněné tlačnou vrtulí. První byl jednomístný stíhací le­toun s motorem Hispano-Suiza o vý­konu 134 kW (180 k). Třímístný hlíd­kový letoun s velkým doletem měl dvě horní křídla stejného rozpětí a spodní bylo kratší. Poháněl jej motor Renault o výkonu 336 kW (450 k). Třetí proto­typ byl jediný, od něhož byla vyrobena série 12 strojů. Byl to pobřežní hlídko­vý letoun poháněný motorem Renault. Měl tříčlennou posádku se střeleckým stanovištěm v přídi trupu. Horní a spod­ní křídla měla stejné rozpětí, zatímco střední bylo kratší.

Technické údaje

Besson LB: jednomotorový třímístný vzpěrový námořní pozorovací trojplošník Pohonná jednotka: řadový motor Renault 12Fe o výkonu 224 kW Výkony: max. rychlost 170 km/h, stoupání do výšky 1 000 m za 4 min., dolet 500 km Hmotnost: prázdná 840 kg; vzletová 1 570 kg. Rozměry: rozpětí 13 m; délka 9 m; výška 3,2 m; plocha křídel 47 m2 Výzbroj: pohyblivý kulomet ráže 7,7 mm, držáky pro dvě pumy o hmotnosti 50 kg Besson LB: jednomotorový třímístný vzpěrový námořní bombardovací trojplošník Pohonná jednotka: řadový motor Renault o výkonu 336 kW Výkony: max. rychlost 150 km/h ve výšce 1 500 m Hmotnost: prázdná 2 500 kg; max. vzletová 4 400 kg Rozměry: rozpětí 21 m; délka 16,5 m; výška 4,8 m; plocha křídel 100 m2 Výzbroj: dva kulomety ráže 7,7 mm, pumy do 400 kg Besson LB, pobřežní hlídkový člun, byl vyráběn jen v malém počtu. Jeho konstrukce byla zastaralá ještě před zavedením do služby.

Besson MB-410 a MB-411

Besson MB-410-01 poprvé vzlétl na podzim r. 1932. Byl vyvinut Marcelem Bessonem z typu MB-35 a navržen tak, aby jej bylo možné rychle složit i rozlo­žit. Byl poháněn hvězdicovým moto­rem Salmson o výkonu 101 kW(135k), měl jeden velký hlavní plovák a další dva menší, stabilizující, na konci křídla. Zkoušky probíhaly v r. 1933, avšak pro­totyp byl po kolizi zcela zničen. Navzdory tomu narůstal o tento typ zájem, zejména jako o palubní letoun velkých útočných ponorek stavěných v té době ve Francii. Besson MB.411 byl vyroben ve dvou exemplářích v le­tech 1935-36. První vzlétl v červnu 1935 a lišil se od MB-410 výkonnějším motorem Salmson a přestavěnými ocasními plochami se dvěma přídav­nými svislými ploškami. Jiná zlepšení byla provedena na stabilizačních plo­vácích. První MB-411 se nalodil na Surcouf v září 1935 a v červnu 1940 stále ještě byl na palubě lodě. Uskutečnil několik letů na pobřeží  jižního  Devonu a Dorsetu, kde měl několik střetů s po­zorovacími letadly. Nakonec byl po­škozen při kolizi a ponorku již neprovázel. Její plavba skončila 18. února 1942 tragédií, když byla v šeru přepa­dena americkým stíhacím letounem. Plány, podle nichž měl MB-411 sloužit na britské obchodní lodi, se neusku­tečnily. Další osud letounu není znám.

Technické údaje

Besson MB-411

  • Typ: jednomotorový dvoumístný samonosný palubní dolnoplošník
  • Pohonná jednotka: hvězdicový motor Salmson 9Nd o výkonu 130 kW
  • Výkony: max. rychlost 190 km/h; dostup 5 000 m; dolet 400 km
  • Hmotnost: prázdná 760 kg; max. vzletová 1 140 kg
  • Rozměry: rozpětí 12 m; délka 8,25 m; výška 2,85 m; plocha křídla 22 m2
Maličký hydroplán Besson MB-411 byl určen k doprovodu ponorky Surcouf. Mohl být vybaven dvojicí otočných kanónů ráže 203 mm vy­bavených „okem", které umožňova­ lo rozšířit vyhledávání na horizontu.