Bell X-22

Na objednávku US Navy vyrobila v listopadu 1962 firma Bell letoun Bell X-22A, určený k výzkumu sklápě­ní ventilátorů za letu. Klasický trup měl ve své zadní části uchyceno krátké kříd­lo, které na obou koncích neslo ventilá­torovou jednotku uchycenou v náběžné hraně, s elevony umístěnými v části za výstupem ventilátoru a s třílistými vr­tulemi Hamilton Standard o průměru 2,13 m. Přední plochy, umístěné na každé straně trupu, nesly obdobné ventilátory a řídicí plochy. Pohon zajiš­ťovaly čtyři turbohřídelové motory General Electric YT58-GE-8D, uchyce­né v páru u kořenu křídla a propojené hřídelí, která při vysazení jednoho mo­toru zajišťovala nepřerušený pohon. První X-22A vzlétl 17. března 1966, kdy dosáhl čtyř svislých startů do výš­ky 7,62 m. Uskutečnil se také start STOL, avšak 8. srpna 1966 způsobila porucha hydraulického systému tvrdé přistání. Poté bylo rozhodnuto, že oprava letounu se nevyplatí. Druhý prototyp poprvé vzlétl 26. ledna 1967 a úspěšné absolvoval zkušební pro­gram až do konce. Dne 19. května 1969 byl předán do služby FAA a do NASA, kde byl zařazen do výzkumného pro­gramu V/STOL a nalétal 110 hodin. V tomto období zaznamenal na 185 plných přechodů ze svislého do vodo­rovného letu, asi 400 svislých startů a přistání a asi 200 krátkých startů a přistání.

Technické údaje

Bell X-22
  • Typ: čtyřmotorový samonosný experimentální hornoplošník typu kachna
  • Pohonná jednotka: turbohřídelové motory General Electric YT58-GE-8D o tahu 932 kW
  • Výkony: max. rychlost 506 km/h; cestovní rychlost 343 km/h ve výšce 3 355 m; dolet 716 km
  • Hmotnost: max. vzletová VTOL a STOL 8 172 kg
  • Rozměry: rozpětí 11,96 m; rozpětí předních ploch 7,01 m, délka 12,06 m; výška 6,3 m
Bell X-22A, kombinující možnost VTOL s konvenčním letem, využívající čtyř velkých ventilátorů, neodpovídá žádnému standardu. Pohon zajišťují turbohřídelové motory umístěné na zadním křídle, křížově propojené hřídelemi jako pojistkou před zastavením některého z ventilátorů.

Avro 698 Vulcan

V závěrečných fázích 2. sv. války se stroje velitelství bombardovacího letec­tva spojily s USAAF a strategické bom­bardování Německa probíhalo po ce­lých 24 hod. denně. V té době se zdálo být nevyhnutelným udržování silného bombardovacího letectva, vybaveného nejmodernějšími letadly, schopnými dopravit nukleární nálože na velké vzdálenosti. Věřilo se, že to může být dostatečný odstrašovací prostředek, který zabrání vzniku další války. Podle těchto předpokladů byly vypsány tech­nické podmínky B.14/46, požadující le­tadlo schopné operovat kdekoliv na světě, dopravit náklad pum o hmotnos­ti 4 536 kg nad cíl vzdálený 2 735 km, dolet plně naloženého stroje měl být 6 437 km, mělo být schopno letět vyso­kou rychlostí ve výšce 12 190 m a bom­bardovat cíle z výšek do 13 715 m. Tyto požadavky dostaly konečnou podobu v zadání B.35/46, které pak vedlo k vý­voji a konstrukci bombardovacích le­tadel určených pro potřeby velitel­ství bombardovacího letectva. Byla to série tzv.  V-bombardérů:  Vickers Valiant, Avro Vulcan a Handley Page Victor. Každý z těchto výrobců měl k tech­nickým problémům, které byly s tím­to úkolem spojeny, jiný přístup. Avro 698 Vulcan, druhý z této trojice, který se dostal do operačního nasaze­ní, měl křídlo ve tvaru delta. Uspořádání nabízelo celistvost konstrukce draku, spojenou s velkou kapacitou palivo­vých nádrží uložených v kořenech kříd­la, jehož výška zde byla 2,13 m. Věřilo se, že vzhledem k těmto charakteristi­kám a množství nových aerodynamic­kých prvků budou vlastnosti nového le­tadla přijatelné.  V zájmu získání alespoň základních údajů postavil Avro sérii výzkumných letadel v měřítku 1:3, označených Avro 707. První ze dvou prototypů Vulcanu (VX770) uskutečnil první let 3. srpna 1953, poháněný čtveřicí proudových motorů Rolls-Royce Avon RA.3 s ta­hem 28,91 kN. Později létal poháněn motory Armstrong Siddeley Saphire s tahem 35,58 kN a potom s motory Rolls-Royce Conway R.Co.7 s tahem 66,72 kN, ale 14. září 1958 byl zničen při nehodě. První let druhého prototypu se uskutečnil 3. září 1953 a první sério­vý Vulcan B.Mk 1 byl zalétnut 4. úno­ra 1955. Při oficiálních zkouškách pro­váděných v Boscombe Down bylo zjištěno, že vyšší násobky přetížení na velkých výškách jsou příčinou chvění, které může vést i k destrukci křídla. Předtím, než byl letoun zaveden do služby, byly provedeny určité úpravy křídla spočívající ve snížení úhlu šípu náběžné hrany (asi od poloviny rozpě­tí), která už nebyla rovná, ale zalome­ná. První let takto upraveného Vulcanu se uskutečnil 5. října 1955. Jeho letové vlastnosti byly přijatelné, a tak byly všechny Vulcany Mk 1 vyrobeny s tak­to modifikovaným křídlem. Trup kruho­vého průřezu plynule přecházel do kříd­la, přistávací zařízení tvořil zatahovací podvozek se dvěma koly v příďové pod­vozkové noze, zatímco na každé no­ze hlavního podvozku bylo osm kol. Ocasní plochy byly tvořeny pouze kýlo­vou plochou se směrovým kormidlem, zatímco výšková kormidla byla přemís­těna k odtokové hraně křídla. Pětičlenná posádka byla umístěna v přetlakované kabině, první a druhý pilot seděli vedle sebe na vystřelovacích sedadlech, elektronický důstojník, na­vigátor a radarový operátor seděli ved­le sebe na vystřelovacích sedadlech zády ke směru letu. Vulcan neměl ob­rannou výzbroj, mohl však nést 24 pum o hmotnosti 454 kg umístěných v pumovnici. Pohonná jednotka byla různá, první B.Mk 1 byly poháněny motory Bristol Siddeley Olympus Mk 101 s tahem 48,93 kN, další Mk 1 motory Olympus Mk 102 nebo 104 s tahem 53,37 nebo 60,04 kN. V průběhu r. 1961 byly všechny operačně nasa­zené Mk 1 vybavený modifikovanou koncovou částí trupu, v níž bylo umís­těno elektronické zažízení ECM. Takto upravené Vulcany dostaly označení B.Mk 1 A. Druhý prototyp se poprvé dostal do vzduchu 31. srpna 1957. Pohonnou jednotku tvořila čtveřice výkonnějších motorů, křídlo mělo nový tvar a větší plochu, místo křidélek a výškového kor­midla, které měl Mk 1, byly použity elevony. Další změny se týkaly pomocné pohonné jednotky (APU), zástavby systému pro tankování za letu a letad­lo bylo vybaveno pro vypouštění střely Blue Steel nebo americké řízené střely Skybolt. Tato verze, známá pod ozna­čením Vulcan B.Mk 2, byla zařazena do služby v průběhu r. 1960. Po zruše­ní vývoje střely Skybolt se měla stát hlavní zbraní Vulcanu Blue Steel. Zavedením ponorkové rakety Polaris se z ní stala hlavní odstrašovací zbraň a Vulcanu byla přisouzena úloha útoč­níka velkého doletu, který měl nad úze­mí nepřítele pronikat v malých výškách. Byl vybaven pokročilým systémem ECM, jeho výzbrojí byl náklad konvenč­ních pum. V průběhu let 1962-64 byly všechny operačně nasazené Vulcany B.Mk 2 vybaveny novými motory Olym­pus 301 s tahem 88,96 kN. Avro 698 Vulcan B.2, původně zkonstruovaný jako nukleární bombardovací letadlo s velkým dostupem, se později stal bombardovacím letadlem velkého doletu pro útoky z malých výšek, s maximální nosností 24 pum o hmotnosti 454 kg. V průběhu r. 1973 bylo několik Vulcanů staženo z operačního nasazení a přestavěno pro plnění úkolů strate­gického průzkumu. První takto uprave­ný Vulcan SR.Mk 2 byl zařazen do služby u 27. perutě v r. 1974. Vulcany byly operačně nasazeny u RAF až do 80. let a sloužily u velitelství útočného letectva Strike Commanďs No. 1 (Bomber) Group, které mělo šest peru­tí (č. 9, 35, 44, 50, 101 a 617) vyzbro­jených Vulcany B.Mk 2; 27. peruť stra­tegického průzkumu byla vybavena jak Vulcany SR.Mk 2, tak i B.MK 2. Ty však byly brzy po válce o Falklandské ostro­vy ze služby vyřazeny. Dva B.Mk 1 byly použity při vývoji nových pohonných jednotek. Stroj s označením XA902 provedl 1 000 ho­din  letů  s  motorem  Rolls-Royce Conway R.Co.11 a poté byl použit při vývoji motoru Rolls-Royce Spey. Dru­hý stroj s označením XA903 létal s pá­tým motorem umístěným pod trupem a vybaveným zdvojeným vstupem vzduchu. Tento motor byl nadzvuko­ vou verzí motoru Olympus, určenou pro pohon letadel BAC TSR 2 a Concorde SST.

Technické údaje

Avro Vulcan B.2

  • Typ: čtyřmotorový pětimístný samonosný bombardovací středoplošník
  • Pohonná jednotka: proudové motory Rolls-Royce Olympus 301 s tahem 88,96 kN
  • Výkony: max. rychlost 1 038 km/h; dostup 19 810 m; dolet 7 403 km
  • Hmotnost: max. vzletová 113 398 kg
  • Rozměry: rozpětí 33,83 m; délka 30,45 m; výška 8,28 m; plocha křídla 368,26 m2
  • Výzbroj: až 24 pum o hmotnosti 454 kg, dopravovaných v pumovnici